CHUŤ NĚCO ZMĚNIT MUSÍ BÝT SILNĚJŠÍ NEŽ STRACH Z NEÚSPĚCHU

OBČANSKÝ PRŮKAZ PROJEKTU:

Oficiální název projektu: Hřiště mateřské školy Sokolská – rekonstrukce
Žadatel: OS Klub rodičů a přátel MŠ Sokolská (KRAP)
Celkové výdaje projektu: 491.184,- Kč
Výše dotace: 442.065,- Kč
Do programu LEADER podán: v I. výzvě na podzim 2009
Realizace ukončena: říjen 2010
Udržitelnost projektu do: duben 2015

OSOBY A OBSAZENÍ
Velice mne potěšilo, když moje žádost o rozhovor byla vyslyšena a navíc přišly všechny tři klíčové postavy … dámy se navzájem charakterizovaly takto:

Petra Baladránová (P) … „tahoun a nadšenec, navíc s praktickým pohledem, který vyústil v založení občanského sdružení. Speciální úča.“

Soňa Bolomská (S) … „dělník, psavec, který všechno odmaká. Fyzioterapeutka.“

Hanka Vrbovcová (H) … „mrmlá od začátku, ale je velice aktivní“. Hanka dodává: „mně bylo blbý je v tom nechat, když jsem se s nima kamarádila …“ Jinak stavařka.

Jak jste se vlastně daly dohromady a proč?
Naše děti nastoupily do stejné mateřské školky a postupem času jsme měli chuť zapojit se více do jejího života.

P: Holky furt mrmlaly, tak jsme založily Klub, abychom zlepšily komunikaci mezi rodiči a MŠ. Původně jsme jménem rodičů řešily výhrady ke stravování, což se díky přispění všech stran – rodičů, kuchařek i paní ředitelky, povedlo. Další z úspěšných aktivit bylo plavání pro děti.
S: A pak HURÁ na zahradu …

Jak se tedy projekt školkové zahrady konkrétně rodil?
První podání projektu šlo do dotačního programu firmy Vinci na podzim 2008 přes někoho z rodičů. Sebekriticky ale musíme uznat, že téma našeho projektu se do jejich programu moc nehodilo a neuspěl. Na jaře 2009 jsme tedy projekt oprášily, zásadně přepsaly a na podzim 2009 podaly do dotačního programu LEADER, který tady administruje MAS Region Pošembeří.

Co jste vlastně chtěly projektem konkrétně změnit?
Cílem bylo rozpohybovat školku. Na zahradě byly staré herní prvky, na které děti nesměly a pár pískovišť. Chtělo to nové herní prvky a více pohybu na zahradě.

Hřiště navrhovala výtvarnice Lenka Klodová z atelieru ENFANT TERRIBLE (Strašné dítě). Jak jste ji objevily?
Při poptávání firem, které dělají dětská hřiště, bylo odpovědí většinou suché, „vyberte si z katalogu“. Jenže se jednalo o standardní prvky, které se do atypického prostoru zahrady ani nevešly. Chtěly jsme zachovat charakter zahrady, kde je spousta vzrostlých stromů, zvlněný terén.
P: A pak jsem našla v Respektu článek, že výtvarnice Lenka Klodová dělá originální dětská hřiště „šitá na míru“.
Velice důležité bylo, že Lenka Klodová paní ředitelku zaujala a MŠ financovala zpracování studie.

Jak nakonec Lenka Klodová prostor školkové zahrady pojala?
Úžasně využila již existující terénní možnosti a navrhovala prvky do konkrétních zákoutí zahrady. K  nenápadným keramickým zvířátkům z 80. let přibyla další– tentokrát z akátového dřeva využívající specifika přírodního materiálu. Vznikla samostatná umělecká dílka, která plní funkci herních prvků a mají i dopad na estetické cítění dětí i jejich rodičů.

Co bylo na tom všem nejtěžší?
S: Přesvědčit Vrbovcovou, že to má smysl ... (smajlík)
H: A přesvědčit rodinné partnery, kteří museli žít s vědomím, že kdyby to krachlo, jde to za náma.
P: Na to se nesmí myslet.
Samozřejmě bylo těžké prokousat se byrokracií, přesvědčit město Český Brod, které je vlastníkem pozemku a v rámci partnerské smlouvy se zavázalo projekt předfinancovat.

Kdo hradil 10procentní spoluúčast?
Spoluúčast ve výši 49.119,- Kč byla plně hrazena z příspěvků rodičů z MŠ.

Počítáte s povinnou pětiletou udržitelností?
Musíme, ale je to těžké, obzvlášť v mateřské školce, kde se po třech až čtyřech letech mění složení Klubu rodičů. Trochu se ztrácí kontinuita, navíc není mnoho lidí, kteří jsou ochotni dělat něco dobrovolně a zadarmo, i když se to týká jejich dětí.

Co se v projektu povedlo? Na co jste hrdé?
Povedlo se originální hřiště, které se do zahrady hodí. Zahradu může kromě školkového provozu využívat i naše občanské sdružení a Hanka se realizuje při pořádání akcí pro veřejnost – například vynášení Morany na jaře, na podzim Keltský nový rok se stezkou dušiček.
Nově se nám podařilo vybavit dětský zahradní domeček nábytkem rovněž od Lenky Klodové. A za velký úspěch považujeme skutečnost, že rodiče pravidelně platí příspěvky, za které lze doplňovat hřiště, pořizovat pomůcky či vybavení do školky.

A co se naopak nepovedlo?
Mrzí nás, že se nám zatím nepodařilo přesvědčit k větší aktivitě rodiče i paní učitelky. Víme, že určité rezervy jsou v nás – věříme, že jsou lidi, kteří by se zapojili, ale my je asi neumíme oslovit a nadchnout.
Myslely jsme si, že máme vyhráno, když všechno kolem projektu klaplo a vše se podařilo vyřešit. Překvapilo nás bohužel nemile, že intenzita využívání výsledků projektu není z hlediska MŠ tak velká, jak jsme doufaly. Na druhou stranu zahradu a prvky využívají děti i jejich sourozenci při odchodu (příchodu) z (do) školky za doprovodu rodičů.

Jakou praktickou vychytávku byste poradily těm, kteří se také chystají vytvořit pěkné hřiště pro děti v obci či u MŠ?
P: Například nás nikoho nenapadlo, že se dá hřiště certifikovat až po realizaci. Standardně firmy nabízejí předem certifikované prvky, které si nakoupíte z katalogu a rozmístíte do zahrady. Ale lze zvolit i jiný postup – vytvořit herní prvky, pozvat odborníka, který provede zkoušky a doporučí opravy a doplnění a následně vydá certifikáty. Hřiště tak získá certifikát jako celek.
Pokud by se jeden prvek z takového hřiště zkopíroval, neznamená to automaticky, že je certifikovaný - není certifikovaný samostatně.

S: Připravte se na to, že příprava takového projektu je fakt hodně práce a je potřeba mít kolem sebe tým, který si rozebere úkoly.

H: Pro náš projekt byla velice důležitá podpora města, jako vlastníka pozemku. Na začátku to byl risk – šly jsme do projektu, ale nevěděly jsme, jestli ho město vůbec podpoří. Povedlo se a jsme v Českém Brodě (asi) průkopnice tohoto modelu, kdy občanské sdružení připraví veřejně prospěšný projekt a město je partnerem a poskytuje spolufinancování.

Máte za sebou velký kus práce. Jaké máte plány do budoucna?
- Doklepat to a udržet.
- Mně se do ničeho nechce, v té době jsme byly ještě doma s menšími dětmi, teď už jiná situace.
- Rozumím těm, kteří rezignují.

Na závěr klasická otázka sportovních novinářů: Jak se cítíte?
H: Soňa se cítí těhotná … (… v době rozhovoru. Dnes už je na světě krásné, čilé miminko.)

šš